Péče o duši - výcvik v pokročilé daseinsanalýze

1. Filosofie projektu.

V průběhu několika desetiletí se postupně proměňovalo naše porozumění psychoterapii i způsobům jejího provozu. Psychoterapeutická praxe i uvažování o ní nás dovedly k poznatku, že současná psychoterapie je nejen rozmanitá a bohatá, ale také v sobě skrývá řadu nových možností, z nichž některé chceme využít, rozšířit a dále rozvíjet. Nabízíme její vícerozměrný daseinsanalytický výukový program, který, v duchu J. Patočky, nazýváme „Péče o duši.“

Duše a tělo jsou abstrakce z celku lidského bytí, které Jan Patočka nazval pobytem. Duše pro něho není nějaká věc, předmět, ale způsob lidského bytí. Když mluvíme o duši, nemíníme ji jako od tělesnosti oddělenou entitu, ale vycházíme z každodenní zkušenosti, že vše na našem bytí je oduševněné. Že jsme a žijeme v celku a celkem lidského bytí ve světě. Proto v tomto projektu nehledáme příčinné souvislosti mezi tělem a duší podobně, jako kauzálně nevysvětlujeme poměr mezi nocí a dnem nebo mezi papírem a písmem. Péčí v projektu míníme zájem i starost o sebe, o druhé lidi, ale také o vše, s čím se člověk setkává, co si bere a co využívá, s čím se setkává a co vnímá, že potřebuje jeho pomoc, porozumění i angažovanost. V našem projektu se pohybujeme podél základních určení člověka tak, jak byly vytyčeny fenomenologií a daseinsanalýzou pod názvem existenciály. Jedná se o tělesnost, vztahovost, smrtelnost, pohlavnost, duchovnost, časovost, prostorovost, porozumění, lásku a další. Lidský život ve světě, pobyt.

K celku života, pobytu se v tomto programu budeme vztahovat neustále a to tak, že během pěti let vstoupíme do základních dimenzí našeho života nejen sebereflexivně, ale budeme se o ně dělit v soužití s druhými lidmi výcvikového společenství. Budeme se učit jak nové zkušenosti průběžně a iniciativně vtělit do běžného života. Také jimi necháme poučit a ovlivnit naši bývalou zkušenost, naši minulost. Rovněž se jejím prostřednictvím vztáhneme k budoucnosti. Chceme se soustavně vyhýbat těm výcvikovým i životním situacím, které jsou hluché, zavádějící a škodlivé a v životě nepřinášejí nic dobrého. Naopak, podél „existenciálních os“ vyhledáme nosná životní témata i motta a otevřeme v nich nové životní horizonty a lépe porozumíme těm starým.

Základní „existenciální osy“, charakteristika:

Světovost – člověk nežije ve své hlavě, ale s její pomocí venku ve světě. Ať bděle nebo snově či v představách. I když máme představy, ty se odehrávají ve světě, který je fenomenologií nazýván „přirozený svět“. Budeme se v něm snažit a také učit pobývat pozorně, autenticky, svobodně a angažovaně. Naše „bytí ve světě“, „da-sein“ nebudeme redukovat na psychologické, ani patologické, nebo jiné umělé a jednostranné konstrukty. Svět tak, jak jej bezprostředně zakoušíme rovnou, je světem přirozeným, je naším světem. Právě tato skutečnost je významným rysem programu.

Prostorovost -  „prostor přirozeného světa“ není geometrická ani kartografická nebo historická či politologická skutečnost, ale prostor tak, jak jej žijeme a zakoušíme. Prostor svobody je jiný, než prostor totalitní, prostor naplněný láskou se zásadně liší od toho, který je naplněn zlobou, lží a nenávistí. Prostor pro lásku k různým horizontům a významům domova, vlastenectví, vědomí společného domova lidí, nás otevírá jiným skutečnostem než vykořeněnost bezdomoví a odcizení domovu, kterým je i naše vlast. Prostor je rovněž tématem seberealizace a sebeurčení, plánů a předsevzetí, otevírání a uzavírání životních kapitol.  Oním prostorem je krajina země, ale i duše, jejichž vzkvétání nás blaží a devastace bolí a, aniž to někdy vnímáme, ničí. Prostorem jsou rovněž naše naplněné i nenaplněné možnosti. Samozřejmě, že prostorem je náš domov, cizina, byt, ve kterém žijeme a cechy, kterými putujeme nebo jsme putovali či putovat hodláme.

Časovost -  náš čas není časem stále ubíhající přítomnosti, ale časem bývalosti, současnosti a časem výhledů do budoucnosti. Je to čas našeho života, ve kterém se rozhodujeme pro podstatné a pomíjivé, naplněné a vyprázdněné, dobré a zlé. Někdy čas letí, jindy se vleče. Náš čas je smysluplný, jindy v něm smysl nenacházíme. Vše, co žijeme a sdílíme, má přirozený časový charakter. Naše rozhodování je zároveň volbou o tom, jak se svým „časem na něco“ naložíme. Promarníme jej nebo svými volbami a činy naplníme. Otázka časovosti je tedy úzce spjata s otázkou vůle, ale také s volbami a rozhodnutími etickými, bytostně důležitými a závaznými. Jak s časem, který je nám dán, naložíme, záleží na nás. Ne tak, že jej můžeme ovládat, ale čím jej naplníme. Jedním z podob času je čas fyzikální, který však má jiné charakteristiky, nežli čas přirozený. Fyzikální čas není fenomenologií považován za základní, ale z přirozeného času vyabstrahovaný.

Vztahovost – Již od dob Brentána  víme, že se v našem životě od početí do konce života ke světu, k lidem a ostatním jsoucnům rovnou a bez přerušení. vztahujeme. I absence vztahů nebo vztahové podivnosti a potíže jsou způsobem vztaženosti, která určuje ráz vnímání a prožívání našich relací. Mnohovrstevnatá a do nekonečna rozepjatá i zcela zúžená a smrsknutá „vztahová síť“, „relační pole“ je fundamentální součástí našeho zde-bytí, našeho života na světě. Vztahovost je významná samozřejmost, které musíme také rozumět a příslušně o vztahy pečovat. Ve vztazích jsme ukotveni jako v síti, jako v ramenech vodních proudů, jsme do nich vetkáni jako vzor v matrici nekonečného koberce bytí, přitom však tváří v tvář s nebytím. Aniž si to často uvědomujeme, vztahy nemáme, ale jsme jimi, vztahy mají nás. Vazbám budeme soustavně věnovat naši pozornost, a to nejen k lidem a mezi nimi, ale i k sobě, životu a dalším skutečnostem. Některé vztahy určily kroky našeho bytí a vytyčily směr i hodnoty, které jsme přejali, pochopili a také vnímáme a zakoušíme, žijeme s nimi podél nebo napříč, předáváme je dál. Jsou to nejen vztahy v dětství, ale i vztahy dospělé, k lidem, přírodě, k dobru, zlu a k Bohu. Ke Světu. Jedním z ústředních témat je vztahové neštěstí, jeho „patologie“. Hraje nepominutelnou roli v duševních poruchách, somatických nemocech a také při jejich diagnostikování i léčbě, ve výchově i jejich poruchách a samozřejmě ve společenském životě a kultuře.

Pohlavnost – dokonce ještě než je dítě počato si rodiče pokládají otázku, jestli chtějí holku nebo kluka, jinak prožívá maminka těhotenství s chlapečkem, než s holčičkou. I starý muž a žena pohlavně zůstávají sebou, i když nemohou mít děti, pohlavní styk, ani již nepracují v nějakém zaměstnání. Pohlavní aspekty života nás neodmyslitelně provázejí celý život, aniž by nutně měly libidinózní charakter. Vědomí pohlavnosti zahrnuje mnohé sféry, které je třeba rozvíjet a chránit nejen tělesně, ale také duchovně. Pohlavnost je naším údělem, který se tak či onak průběžně promítá do oblastí života, ve kterých pobýváme. Mužství i ženství nás ke svému naplnění volá a pociťujeme povinnost na ně přiměřeně odpovídat. V převelice úzce pojaté sexualitě současnosti hraje společensky preferovaný zájem o sexuální projevy i pohlavní akt ve všech možných podobách jakousi dominantní, tak trochu pubertální roli. Zato se vytratila láska. Zůstala již jen v soukromí a na veřejnosti jen u některých básníků a duchovních a přesto všude zde je a my ji ani nevnímáme, nevíme o ní. Bude o ní řeč v další části textu.

Duchovnost – je způsob, kterým svět a jeho skutečnosti, naše duše prosvětlena. Je rovněž tím prostorem i tváří, kterou k nám světské i mimosvětské skutečnosti promlouvají.  Způsob, kterým se nám dávají a zároveň zůstávají samy sebou, záleží na našich postojích, totiž respektu, úctě, pokoře, střídmostí, ponechavosti, necháním je být tím, čím samy ze sebe jsou. Duchovním skutečnostem jsme nejen otevřeni, ale způsob otevřenosti musíme pěstovat, šlechtit a dbát o něj. Neboť na tom záleží, jak se nám ukazují. Duchovní svět je naplněný významy, které přesahují možnosti naší snahy jimi proniknout, zmocnit se jich a ovládat je, neboť nemají věcný charakter. Je rozprostraněný mezi póly dobra a zla, krásy a ošklivosti, ušlechtilosti a úpadku, pravdy a klamu. Skutečnosti, které přesahují naše schopnosti, naše možnosti rozumět a ovládat, se ukazují také v podobách bohů, démonů, idolů a ideálů. Spatřujeme je a setkáváme se s nimi bezprostředně ve snech, představách nebo ve zvláštním vyladění a nastavení světu. Zvláštní péče o duchovní statky bude věnována umění. Zejména literárnímu a výtvarnému, nezapomeneme na hudbu. V týmu budou účastni významní odborníci.

Láska – Láska je ústředním tématem křesťanství, ideovou hodnotou Západní civilizace. Tento základní rys i motiv je Kristem a jeho následovníky postaven nad všechny ostatní ctnosti a dobra. Jestliže je člověk milován Bohem a jej také miluje, jeho život prostoupí blaženost lásky. I smrt v podobě hororu vakui  je poražena. Láska také obsahuje slasti, ale její smyslové vnímání nepřehlušuje, ani nepřekonává její podobu či osobitost vztahů, v nichž je účastná. Duchovní láska není vymezena pouze světem tělesnosti, ale míří za ni, rozšiřuje ji,  tělesnění zde-bytí proměňuje, neboť to nabývá duchovní charakter. Je „somato-spirituální“. Naše lásky mají rozmanitý charakter. Naši nejmenší jsou zamilovaní nejen do rodičů a sourozenců, babiček a dědečků, ale do celého života, do světa. Jsou zamilovaní do krásy i lásky bytí, v lásce se cítí být doma. Láska má i zvrácené podoby, sousedí-li příliš těsně s nevhodnými partnery: zvrácenou mocí, mamonem,  egostředností, když ji „zaprodáme“. Je li pošlapaná a zneužitá, promění se snadno ve zlé démony. Svědci, lidé, kterým se dostane její nadlidské milosti, nám říkají, že když se lásce vydáme, tak zakusíme, že „přichází odjinud“, že má „božský charakter“. Protikladem je zvrácená láska nebo neláska Zla.

Smrtelnost – náš pozemský život, pobyt je dočasný. Patříme mezi smrtelníky. O tomto svém údělu také víme a ke smrtelnosti se vždy také nějak vztahujeme. Teprve smrtí je završeno dílo našeho života. Teprve ve smrti jsme cele. Tato charakteristika patří do oblasti běžné každodennosti stejně tak, jak je nedohlédnutelným tajemstvím bytí. Bytí ke smrti vede k tomu, že svůj život, jeho cíle i průběh rozvrhujeme, volíme v něm a také jej bilancujeme. Paradoxně, smrtelnost je zvláštní, člověku otevřenou možností dát pobytu, svému pozemskému bytí smysl.

Dalších existenciálů se dozajista nejen dotkneme, ale budeme se jim, což se teprve ukáže, během studia také patřičně věnovat.

 

2. Vlastní výcvik.

Výcvik bude organizován jako komunita s jednou skupinou s počtem 14 – 16 lidí. Komunita bude osobní stejně tak, jako skupina. (Poznámka. Komunita má dva významy: 1. Je organizační formou výcviku, 2. Má vedle skupiny vlastní svébytnost i obsah). Některé činnosti v nich i témata se budou prolínat. Skupinová práce bude významným způsobem tematická. Na tématech se budou angažovaně podílet všichni skupinoví členové včetně vedoucích. Témata vyvstanou ze života mimo skupinu i ze skupinového života. Soustředíme se na ně s ohledem na existenciály. Se skupinovými tématy bude spojena filosofická, oborová i situačně podmíněná diskuse. Ta bude pravidelně moderována a facilitována.

Komunitní život bude tradičně tematicky i volně společenský. Náplň bude vyvstávat především z něj samého. Budeme dbát na to, aby nezůstával uzavřený sám v sobě, ale byl přenášen do života i mimo výcvik. Všichni členové si o svých výcvikových zkušenostech povedou záznamy. Jsou soukromé, ale jejich zveřejňování pro užitek druhých bude vítáno.

Důležité místo bude zaujímat výcviková praxe. Poznatky, zkušenosti a nová porozumění budou průběžně implementována do každodenního života. Klíčové bude soustředění na hledání autentických, efektivních a pravdivých způsobů jejich internalizace. Na tento proces bude výcvik klást velký důraz. V mezidobí jednotlivých setkání dostanou lidé za úkol si takovéto postupy osvojovat, zkoumat je, prohlubovat a učit se je v každodenním životě také uplatňovat. Své pozitivní i negativní zkušenosti budou předávat druhým lidem z komunity, uplatňovat do svého běžného života i odborné praxe, kterou provozují pod supervizí. 
 

3. Realizační řád.

A. Tým.

a) Skupinoví lektoři. Vedoucí skupin povedou skupinu tak, aby se tato soustředila na svůj osobní i skupinový život s ohledem na existenciály.

Před uvedením každého z existenciálů se členové skupiny setkají na úvodním semináři. Skupina pak se svými zkušenostmi, problémy a názory téma rozpracuje. Implementace porozumění pak bude předmětem skupinové i komunitní a osobní praxe. Výcvikoví lektoři sdílejí, napomáhají a jinak facilitují tento proces. Pracují ve dvojici.

Lektoři pak spolu průběžně vedou rozpravy s intervizním zaměřením.

b) Komunitní vedoucí. Mají za úkol ve skupinách reflektovat skupinový i komunitní život a pomáhat unášet těžkosti s včleněním výcvikových zkušeností do rámce existenciálů. Jsou organizátory komunitního života a zprostředkovávají spojení mezi lektory, učiteli a komunitou.

c) Učitelé. Sbor odborníků, kteří se budou starat o výuku v jednotlivých existenciálech a dalších potřebných předmětech. Výuka bude kombinací sdělení, interaktivních přednášek, workshopu a seminářů spolu se samostudiem předepsaných a doporučených zdrojů.

B. Setkávání.

Komunita se schází tři až čtyřikrát v roce na komunitním setkání. Setkání je několikadenní, zpravidla třídenní, jednou v roce pětidenní. Je možné, že bude potřeba některé oblasti, témata a jejich časovou dotaci změnit, upravit nebo posunout v čase. Takové eventuality mohou nastat a vyhrazujeme si právo na jejich respektování i osobní i organizační adaptaci na ně.

C. Denní režim.

Klasické uspořádání výcvikového dne je zachováno, změní se ale denní náplň. Tematické skupiny budou střídány diskusí a výkladem a referováním o prožívání zkušeností, které účastníci mají. Důraz bude také kladen na účinné vtělení komunitně skupinových zkušeností do života a na hledání jejich modifikací uplatnitelných v jiných situacích a oblastech života.

Režim je tradičně „funkcionalistický“. V rámci denního programu najdeme ranní cvičení, relaxaci s prvky jógy, důležitá jsou dechová jogínská cvičení. Své místo mají tradiční rozcvičky a dobrovolná péče o tělesnost. Naší snahou také je podíl účastníků na přípravě jídla. Komunita je samozřejmá. Její náplň bude pravděpodobně obsahovat ještě denní reflexi aktivit a seberozvoje. Večerní klub se zábavným programem bude střídán debatou nad průběhem výcviku s případnou odbornou diskusí. Například lidská smrtelnost bude diskutovaná s duchovními, filosofy, lékaři či lidmi se zkušeností s umírajícími. Uvedení tématu do skupinového prostoru bude věcí účastníků i výcvikových lektorů.

Skupina se bude zabývat ad hoc tématy stejně tak, jako jejich zařazením v souladu s existenciály. Výcvik předpokládá samostudium a domácí úkoly, které jsou pro zvládnutí témat nezbytné. Větší aktivní zapojení účastníků bude také napomáhat většímu podílu účastníků na stavbě i průběhu realizace vzdělávacího projektu.

K teoereticko-praktické části výcviku patří odborné semináře, které jsou hrazeny zvlášť. Účastnící musí počítat s osvojením některých předmětů a témat, jako např.: Základy obecné psychologie, základy sociální, vývojové a psychologie osobnosti, psychopatologie a sociální patologie, psychiatrie, úvod do metodologie výzkumu, úvod do filosofie, obecná a speciální psychoterapie, úvod do pomáhajících profesí, úvod do farmakoterapie, etika, základy biologie člověka na úrovni relevantního bakalářského studia, zdraví a nemoc. Studentům budou uznány ty předměty a obory, které zdárně absolvovali na předchozích speciálních nebo vysokých školách. Posouzení nároků na uznání předchozího vzdělání je vždy individuálně vztaženo k požadavkům výcviku a pohovoru. Právo na posouzení a rozhodnutí si vyhrazujeme!

Hlavní daseinsanalytické semináře: 
a) Základní otázky a témata daseinsanalýzy
b) Rozhovor v DA
c) Výklad v DA, včetně výkladu snů a imaginace

 

4. Výběr do výcviku.

Do výcviku se může přihlásit každý zájemce. Vybírat budeme podle několika kritérií, z nichž důležité je osobní založení, hodnotová orientace, nejen teoretický, ale lidsky angažovaný zájem o druhé lidi, ochota spolupracovat v kolektivu a plnit úkoly výcviku, připravenost kriticky myslet, ochota napomáhat potřebnému vývoji a rozvoji programu, lidský soucit a solidárnost s druhými lidmi. V neposlední roli hraje dosavadní vzdělání či angažovanost pomáhajícího charakteru. Ostatní frekventanti si musejí chybějící poznatky podle interního předpisu doplnit.

Svoji roli bude hrát vaše motivace k výcviku.

Chcete-li se přihlásit do výcviku, zašlete do konce listopadu 2018 (na adresu Hekrova 805, 149 00 Praha 4, k rukám E. Syrovátkové) žádost s osobními údaji (jméno, příjmení, datum narození, bydliště (trvalé i přechodné), stav, povolání, nejvyšší dosažené vzdělání, další odborné vzdělání, studium a samostudium, ad.) a desetistránkový životopis v klasickém tvaru normostrany. Poznámka: Normostrana je obvykle třicet řádků na stránku po šedesáti úhozech (tj. 30 řádků x 60 znaků = celkem 1 800 znaků). Jedna normostrana má 1800 znaků, což zhruba odpovídá 250 slovům na stránku). Je však možné psát rukou v adekvátním rozsahu. (dětství, rodina, škola, partnerství, důvody vstupu do výcviku ad.)

Cena: Cena 120 hodin sebezkušenost ročně ve skupině a komunitě bude stát přibližně 28 000 Kč. Navazující semináře a workshopy budou kopírovat obvyklou cenu na PPF. (najdete na stránkách školy (www.pvsps.cz)) Za přijímací řízení zaplatíte na místě 1 000 Kč.

K výcvikovým pobytům vybíráme skromné ubytování s přijatelnou cenou, avšak způsobilé k pohodlnému používání.

Další dodatky, případné rozvojové změny programu pramenící z průběhu výcviku jsou vyhrazeny! Jistá volnost programu a jeho naplňování v rámci projektu je logickou i bytostnou vlastností smysluplného vzdělávání.

Začátek výcviku plánujeme na první polovinu příštího roku.

 

5. Zakončení

K závěrečnému řízení si student připraví v písemné formě kazuistiku, kterou obhájí před komisí. Komise klade otázky, které se týkají jak kazuistiky, tak mají obecně odborný charakter.

Lektoři podílející se na provádění výcviku a jeho organizaci: Doc. PhDr. Balcar, CSc., Doc. PhDr. Čálek, CSc., ThLic. Mgr. Glogar, Prof. PhDr. Hogenová, CSc., Doc. PhDr. Koťa, MUDr. Pinďáková, Doc. MUDr. Poněšický, Ph.D.,  MUDr. Růžičková, Doc. PhDr. Růžička, Ph.D., Mgr. Slaninka, Ph.D., Mgr. Šmilauer, Ph.D. Prof. Ing. Mgr et Mgr. Tavel, Ph.D., D. Vejdělková, PhDr. Wurstová,  Doc. PhDr. Ébert-Zeminová, Ph.D., J. Zemina a řada dalších!

Asistentka výcviku: E. Syrovátková
(případné dotazy na eliska.syrovatkova@spelstav.cz)

Garant: Doc. PhDr. Růžička, Ph.D.