Promoce našich absolventů

Vaše magnificence, pane rektore, honorábiles, páni docenti, drazí kolegové, dámy a pánové.
Promoce jakožto poslední slavnostní krok k magisterskému titulu všechny mé kolegy - a samozřejmě i mne - naplňuje nejen pýchou, rozechvěním a nervozitou, ale zcela určitě také pocity vděčnosti.
Je nepochybné, že studenti cítí hluboký vděk především k těm, kteří jim umožnili studium, jehož je dnešní den symbolickou tečkou - svým rodičům, partnerům, ale mnohdy i těm, kteří se dnešního dne nemohli dožít. Nepochybuji ani na okamžik, že tato vděčnost - ať už vyslovená či jen tušená - zůstává v soukromí srdce každého z mých kolegů a věřím, že každý z Vás zde o ní dobře ví. Vděk a poděkování samozřejmě náleží i těm, kteří nás nástrahami vysokoškolského studia provedli.
Při úvahách nad dnešním dnem, celým studiem a samozřejmě touto školou, mne napadalo stále stejné slovo. Když jsem se pak následně ptal svých kolegů a kolegyň z ročníku, jakou stopu v nich naše společně strávená cesta zanechala, dostával jsem zpravidla velmi podobné odpovědi. Po mé otázce následoval lehce sentimentální úsměv a stejné slovo, které napadalo i mne.
Tahle škola je prostě úplně jiná. Je jiná než ostatní vysoké školy, jediná svého druhu a je jedinečná.
Původ této exkluzivity mi došel tuto sobotu, když jsem gratuloval paní doktorce Dostálové k jejímu těžko uvěřitelnému životnímu jubileu. Tím, co totiž odlišuje tuto školu od všech ostatních, není ani počet přenášek či kreditů, nebo počet akademických titulů bloudících po chodbách. Tou podstatou, která z této školy vytváří srdeční záležitost, je přesně to, co naleznete v jejím základním poselství - tedy vztahy. Nikdy jsem si zde nepřipadal pouze jako student s pořadovým číslem 1580, ale vždy jsem cítil, že mé vnímání a respekt k osobitosti každého vyučujícího je opětován, že vztah mezi studentem a pedagogem je vztahem oboustranným, živým, neredukovaným a především autentickým - bez stop intelektuálního snobismu.
Ne že bychom své pedagogy přímo milovali - zvláště ve zkouškovém období, kdy student a leckdy i samotný pedagog těžce lapou po dechu - je láskyplnost těchto vztahů podrobována těžké zkoušce. Nicméně i v takto exponované době nalezne student této školy láskyplné přijetí a podporu u svého komunitního vedoucího. Alespoň v případě mé bakalářské komunity a Ireny Kučerové tomu tak rozhodně bylo a v mé magisterské komunitě, kterou pro změnu vedl Jakub Zlámaný, tomu nebylo jinak. Moc rád bych ti, milý Jakube, přečetl alespoň některá přání a poděkovaní od tvých studentů. Láskyplnost a upřímnost některých projevů je bohužel tak srdečná, že ani na takto svobodné půdě není možné tato přání publikovat před 22 hodinou. Tedy alespoň jedno velké díky za všechny.
Další srdečné poděkování, které vnímám jako podstatné, je poděkování studijnímu oddělení a Darje Vávrové. Musím konstatovat, že za svůj život jsem navštívil mnoho škol a zažil dost studijních oddělení, ale nikdy a nikde tak skvělé, efektivní a přátelské jako na této škole. Díky Darjo (díky Hanko).
Na závěr své řeči se ještě jednou obracím na pedagogy a členy vedení školy a vyjadřuji za tento magisterský ročník upřímný obdiv, který chováme k Vašim znalostem, vděčnost za  Vaši trpělivost a nasazení a především bych Vám chtěl ze srdce poděkovat za to, že jste před 20 lety v Apolinářské zahradě ještě s panem docentem Skálou přivedli na svět myšlenku této školy a že jste jí v minulé dekádě dokázali svým nadšením a umem dovést až k dnešní podobě.
I magisterský ročník 2009-2011 je doufám dobrým důkazem, že tato drobná myšlenka měla smysl.